Claude Code v praxi: workflow, které nám funguje

Claude Code je AI agent, který běží v terminálu, čte tvůj kód, spouští příkazy a sám upravuje soubory. Na první pohled to vypadá jako kouzlo: napíšeš „přidej přihlašování přes Google" a za pár minut máš diff přes deset souborů. Na druhý pohled zjistíš, že bez jasného postupu ti agent stejně rychle vyrobí chaos.

Začít můžeš i bez IT vzdělání. Pár základů (Git, terminál, virtuální prostředí, proměnné prostředí) ti ale dá obrovskou páku: agent přestane tipovat a ty začneš iterovat.

V tomhle článku sdílíme workflow, ke kterému jsme došli při práci na klientských projektech i na vlastním webu. Nejde o seznam všech funkcí. Jde o postup, díky kterému z agenta dostaneš kód, který se dá mergnout bez strachu.

Než začneš: Git pro vibecodery a Python s virtualenvwrapper. Výběr nástroje: Claude Code vs Cursor vs Codex.

Krok 0: Instalace a předplatné

Claude Code se instaluje jako CLI nástroj. Doporučená je nativní instalace, na macOS, Linuxu a ve WSL jedním příkazem:

curl -fsSL https://claude.ai/install.sh | bash

Alternativně jde použít Homebrew (brew install --cask claude-code), WinGet nebo npm (npm install -g @anthropic-ai/claude-code, vyžaduje Node.js 22+). Nativní instalace se sama aktualizuje. Kromě terminálu existuje i desktopová aplikace a rozšíření pro VS Code a JetBrains.

Pro přihlášení potřebuješ placený účet: Pro, Max, Team, Enterprise nebo účet v Console (platby přes API). Bezplatný plán Claude Code nezahrnuje. Pro stojí 20 USD měsíčně (17 USD při roční platbě), Max začíná na 100 USD měsíčně. Limity se počítají v pětihodinových oknech a u placených plánů navíc týdně; chat i Claude Code čerpají ze stejného limitu.

Zdroje: Claude Code – instalace, ceník Claude; ověřeno 2026-10-14. Ceny jsou bez DPH a mohou se změnit.

Naše praktická rada: pokud s agentem pracuješ denně, sleduj spotřebu. Dlouhé session s velkým kontextem umí být drahé, a to jak v penězích, tak v limitech předplatného.

Krok 1: Připrav repozitář dřív, než pustíš agenta

Agent je jen tak dobrý jako prostředí, ve kterém pracuje. Než napíšeš první prompt, zkontroluj:

1. Git je čistý. Každý úkol začínej na nové větvi (git switch -c feat/prihlaseni). Když se agent zamotá, git restore . je tvoje záchranná brzda. Základy Gitu máš v Git pro vibecodery.
2. Projekt jde spustit jedním příkazem. npm run dev, npm test, npm run lint. Když to umíš ty, umí to i agent a může si práci sám ověřit.
3. Existují aspoň základní testy. Nemusí jich být stovky. Stačí pár testů na kritické cesty, aby agent měl zpětnou vazbu, jestli něco nerozbil.

Tohle je nejvíc podceňovaný krok. Agent bez možnosti si kód spustit hádá. Agent, který si může pustit testy, iteruje.

Krok 2: Napiš CLAUDE.md

CLAUDE.md je soubor v kořeni repa (případně .claude/CLAUDE.md), který si Claude Code načítá jako trvalý kontext. Je to návod pro nového kolegu, jen ho čte stroj. Do našeho typicky patří:

# Projekt: klientský portál

## Stack
- Next.js (App Router), TypeScript, Tailwind
- Supabase (auth + Postgres)

## Příkazy
- `npm run dev` – vývojový server
- `npm test` – unit testy (Vitest)
- `npm run lint` – ESLint + typecheck

## Pravidla
- Nepřidávej nové závislosti bez zeptání.
- Komponenty v `src/components`, jedna komponenta = jeden soubor.
- Nikdy necommituj `.env` ani klíče.
- Po každé změně spusť lint a testy.

## Kontext
- UI texty jsou česky, kód a komentáře anglicky.

Pár zásad z praxe:

• Kratší je lepší. Dlouhý dokument plný obecností („piš čistý kód") agent stejně neodliší od šumu. Piš konkrétní pravidla, která se v projektu opravdu porušovala.
• Doplňuj ho průběžně. Kdykoli agenta opravuješ podruhé ve stejné věci, patří to do CLAUDE.md.
• Verzuj ho v gitu. Celý tým (lidi i agenti) pak pracuje se stejnými pravidly.

Pár ověřených detailů z dokumentace:

• Výchozí verzi vygeneruje příkaz /init: Claude projde kód a sepíše build příkazy, testy a konvence. Pokud soubor už existuje, navrhne vylepšení.
• Kromě projektového souboru existuje osobní ~/.claude/CLAUDE.md (platí pro všechny projekty) a CLAUDE.local.md pro tvoje necommitované poznámky. Soubory se skládají dohromady, nepřepisují se.
• CLAUDE.md v podsložkách se načítají až ve chvíli, kdy agent v dané složce pracuje.
• Anthropic doporučuje držet soubor pod zhruba 200 řádky. Delší soubory zabírají kontext a agent se jimi řídí hůř.
• Které soubory se načetly, ukáže příkaz /context.
• Pokud repo už používá AGENTS.md a nemá CLAUDE.md, novější verze Claude Code ho přečtou místo něj.

Zdroj: How Claude remembers your project; ověřeno 2026-10-14.

Pro Cursor funguje stejný princip přes rules a AGENTS.md, rozdíly rozebíráme v článku Claude Code vs Cursor vs Codex.

Krok 3: Nejdřív plán, pak kód

Největší chyba, kterou vidíme: zadat agentovi velký úkol a nechat ho rovnou psát kód. Místo toho:

1. Popiš cíl a omezení, ne implementaci. „Uživatel se má přihlásit přes Google, po přihlášení skončí na /dashboard, nepoužívej další knihovny kromě Supabase klienta."
2. Požádej o plán. „Nejdřív si projdi relevantní soubory a navrhni plán v bodech. Kód zatím nepiš."
3. Plán zkontroluj a oprav. Tady se chytá 80 % problémů: agent chce přepsat něco, na co nemá sahat, nebo přehlédl existující helper.
4. Teprve pak spusť implementaci, ideálně po jednotlivých bodech plánu.

Claude Code na to má vestavěný plan mode: agent v něm čte soubory a spouští jen čtecí příkazy, ale needituje zdrojový kód. Je to jeden z režimů oprávnění, vedle výchozího Manual, acceptEdits a dalších (viz krok 6).

Zdroj: Configure permissions; ověřeno 2026-10-14.

Plánovací krok vypadá jako zdržení, ale v praxi šetří čas. Opravit pět řádků plánu je levnější než revertovat dvě stě řádků kódu.

Krok 4: Malé kroky a časté commity

Agent pracuje nejlépe na úkolech, které se vejdou do jednoho rozumného diffu. Náš rytmus:

• jeden bod plánu → agent implementuje → spustí testy a lint → ty si projdeš diff → commit,
• další bod.

Když session začne být dlouhá a agent se „zapomíná" (opakuje chyby, ignoruje pravidla), je to signál kontext zkrátit příkazem /compact, nebo začít novou session s krátkým shrnutím, kde jsi skončil. Dobrá zpráva: CLAUDE.md v kořeni projektu se po /compact načte znovu. Pokyny, které jsi dal jen v chatu, ale mohou zmizet, takže co má platit trvale, patří do souboru. Pomáhá nechat agenta na konci úkolu sepsat stav do souboru (např. NOTES.md), ze kterého další session naváže.

Zdroj: How Claude remembers your project, sekce o /compact; ověřeno 2026-10-14.

Krok 5: Review jako by to psal junior

Kód od agenta čti stejně kriticky jako pull request od nového kolegy. Na co se zaměřujeme:

• Bezpečnost: chybějící kontrola oprávnění na serveru, tajné klíče na klientu, SQL/dotazy bez validace vstupu.
• Zbytečné změny: agent rád „vylepší" i to, o co jsi nežádal. Přeformátovaný soubor schová skutečnou změnu.
• Vymyšlené API: volání funkcí knihovny, které neexistují nebo mají jinou signaturu. Testy a typecheck tohle chytí, proto jsou v kroku 1.
• Duplicitní kód: agent napíše nový helper, i když podobný už v projektu je.

Užitečný trik: požádej agenta, ať svůj diff sám zreviduje („projdi změny a najdi bezpečnostní problémy a edge cases"). Nenahradí to lidské oko, ale chytí překvapivě dost.

Krok 6: Oprávnění a bezpečnost agenta

Claude Code umí spouštět příkazy v shellu. To je jeho síla i riziko. Doporučujeme:

• nechat schvalování příkazů zapnuté, dokud agenta a projekt neznáš,
• povolovat automaticky jen bezpečné příkazy (testy, lint, čtení souborů),
• nikdy mu nedávat produkční přístupové údaje; pracovat proti lokální nebo testovací databázi,
• u citlivých projektů běžet v kontejneru nebo odděleném prostředí.

Prakticky: pravidla spravuješ příkazem /permissions nebo v .claude/settings.json. Vyhodnocují se v pořadí deny → ask → allow, takže zákaz vždy vyhraje. Příklad, který povolí npm skripty a commity a zakáže push:

{
  "permissions": {
    "allow": ["Bash(npm run *)", "Bash(git commit *)"],
    "deny": ["Bash(git push *)", "Read(./.env)"]
  }
}

Režim acceptEdits automaticky přijímá úpravy souborů, bypassPermissions přeskakuje dotazy úplně a dokumentace ho doporučuje jen v izolovaném kontejneru nebo VM. Pozor: instrukce v CLAUDE.md nejsou bezpečnostní hranice. Co se smí, vynucují jen pravidla oprávnění, hooks a sandbox.

Zdroj: Configure permissions; ověřeno 2026-10-14.

Krok 7: Rozšíření – MCP, vlastní příkazy, hooks

Až ti základní workflow sedne, přidej nadstavby:

• MCP servery připojí agenta k externím nástrojům: databázi, issue trackeru, prohlížeči. Typický příklad: agent si sám přečte zadání z issue a po implementaci ověří stránku v prohlížeči.
• Vlastní příkazy a skills pro opakované úkoly, třeba tvůj review prompt. Ukládají se do .claude/commands/ a .claude/skills/.
• Hooks jsou shell příkazy navázané na události (např. před použitím nástroje). Hodí se na to, co musí proběhnout vždy, třeba formatter nebo blokace citlivých souborů.
• Subagenti (vestavění jako Explore a Plan, nebo vlastní v .claude/agents/) na oddělené dílčí úkoly.

Zdroje: Configure permissions, How Claude remembers your project; ověřeno 2026-10-14.

Neinstaluj všechno najednou. Každé rozšíření přidává kontext a možnou chybu. Přidávej věci ve chvíli, kdy tě konkrétní ruční krok začne otravovat.

Příklad z praxe: jeden úkol od zadání po merge

Takhle typicky vypadá jeden menší úkol u nás:

1. git checkout -b feat/kontaktni-formular
2. Prompt: „Přidej na stránku /kontakt formulář (jméno, e-mail, zpráva). Odeslání přes existující server action v src/actions. Validace přes zod, který už v projektu je. Nejdřív plán."
3. Agent navrhne plán; opravíme ho, protože chtěl přidat novou knihovnu na formuláře.
4. Implementace po krocích, agent sám spouští npm run lint a npm test.
5. Projdeme diff, najdeme chybějící rate limiting na server action, necháme doplnit.
6. Agent napíše test na validaci, commit, pull request.

Nic z toho není raketová věda. Rozdíl mezi „AI mi rozbila projekt" a „AI mi ušetřila odpoledne" je skoro vždy v krocích 1, 3 a 5.

Nejčastější chyby

• Spouštět agenta bez gitu a bez testů.
• Zadávat obří úkoly typu „postav celý e-shop".
• Nečíst diff, protože „to vypadá, že to funguje".
• Nechat jednu session běžet hodiny bez vyčištění kontextu.
• Přepisovat do CLAUDE.md celou dokumentaci místo konkrétních pravidel.

Shrnutí

Claude Code je nejsilnější, když s ním jednáš jako se schopným, ale nezkušeným kolegou: dáš mu jasný kontext, necháš ho nejdřív navrhnout plán, pracuješ po malých krocích a všechno reviewuješ. S tímhle rytmem ho používáme na klientských projektech i na vlastním webu.

A pokud tě zajímá, co se stane, když místo jednoho agenta pustíš do práce celý tým, přečti si Jak stavíme projekty s týmem AI agentů. Základy prostředí a verzování máš v Python a virtualenvwrapper a Git pro vibecodery.

Chceš šablonu CLAUDE.md a checklist pro review AI kódu? Přihlas se k odběru našeho newsletteru.